Moc gratulujeme!
Jak voní Vánoce
Vánoce voní směsicí různých koření, cukroví, mrazů a dnů plných lásky. Také vánočních stromků a ovocných čajů, které mají všem připomenout, že můžou na chvilku vypnout od všech povinností. Když se venku snažíte nasát vánoční vůni, lehce vás zaštiplá v nose. Doma naopak ucítíte vůni krbu, nebo adventního věnce.
Když jsem se jednoho prosincového rána vzbudila, něco nebylo v pořádku. Na nočním stolku jsem měla od maminky připravený čerstvý ovocný čaj. Vždy mi jeho vůně připadá taková vánoční, ale toho dne jsem ji necítila. Jako by se vypařila. Co se stalo? „Musím ji najít!“ pomyslela jsem si.
A tak jsem hledala v kuchyni, kde bylo vánoční cukroví. Nic. V obýváku jsem necítila jehličí z adventního věnce a ani v koupelně nevoněla pomerančová svíčka. Najednou jsem z okna uviděla skřeta, který nemilosrdně malým vysavačem vysával vůni Vánoc. Neváhala jsem a vyběhla za ním. Naštěstí si mě nevšiml a mohla jsem ho sledovat. Sledovala jsem ho až k dalšímu domu. Když se pokusil znovu vysát vůni Vánoc, zastavila jsem ho. Z rukou jsem mu vytrhla vysavač a hodila s ním o zem. Byl zničený. Konečně jsem zase ucítila vůni Vánoc.
Z nadšení jsem úplně zapomněla na skřeta. Hned jak jsem si to uvědomila, neotálela jsem a běžela za ním. Byl docela rychlý, ale já jsem byla dvakrát rychlejší. Dohnala jsem ho a spoutala, takže neměl šanci na útěk. „Proč kradeš vůni Vánoc?“ zeptala jsem se ho. Jeho odpověď mě překvapila. „Protože nemám rád vůni Vánoc. Je to smradlavý vzduch, z kterého se každý raduje.“ „Ale to neznamená, že budeš vůni Vánoc ničit ostatním. Vánoce mají nejraději děti.“ vysvětlila jsem mu. „Z téhle stránky jsem se na to ještě nedíval. Udělal jsem velkou chybu.“ řekl potichu. „Když mi slíbíš, že vůni Vánoc neukradneš, nechám tě jít.“ „Slibuji, slibuji!“ přísahal a já jsem byla ráda, že i on má lidskou stránku.
Dokázali byste si představit, kdyby vánoční vůně nebyla? Dokázali byste se vánočně naladit? Já teda ne, a proto je třeba si ji užít a pořádně rozvíjet. Třeba pečením cukroví.
