Vážení rodiče,
rád bych s Vámi
sdílel svůj pohled na současnou situaci týkající se školství.
Jistě jste v médiích zaregistrovali, že Ministerstvo
školství, mládeže a tělovýchovy chystá mnohé změny. Z mého pohledu jsou bohužel
pro školství vesměs negativní. A byl bych rád, abyste měli dostatek informací
také ze školy, kterou navštěvují Vaše děti, abyste si mohli udělat vlastní
názor na základě širšího spektra informací.
Silně diskutovány jsou platy učitelů. To je ale bod, který
nás, věřte, trápí ze všeho nejméně, i přesto, že se domnívám, že bez
adekvátního odměňování není možné zvyšovat kvalitu vzdělávání. Jako
problematické vnímám také současné snižování příspěvků do FKSP, ale ani toto
není to nejzásadnější, a proto nechám tyto body bez dalšího komentáře a zmíním
ty části plánovaných změn, které jsou závažnější a v konečném důsledku by mohli
vést až k rušení škol, jakými je třeba ta naše.
Velkým hřebíčkem do rakve našeho školství, je snížení
rozpočtu na počet odučených hodin. Před několika lety ministerstvo s velkou
slávou provedlo reformu financování přes tzv. PHmax. Pro školy našeho typu to
byla spása. Výrazně nám to pomohlo školu udržet i v dobách, kdy počet žáků
klesl ke 40. Díky tomuto systému můžeme efektivně plánovat rozvrh a
maximalizovat počet ročníkově oddělených hodin na úkor hodin spojených.
Jakékoliv snížení hodhoty PHmax povede v blízké budoucnosti k tomu, že i přes
značný nárůst počtu žáků budeme muset i nadále velké množství hodin spojovat. V
souvislosti s tím bude problematické i shánění nových pedagogů, protože jim
nebudeme moci nabídnout plný úvazek. Zredukuje se tak prostor na
individualizaci, na rozvoj kompetencí atp. Při tom, to je právě to, po čem volá
současná doba a i my to vidíme jako smysluplné. Plán, že by naše škola mohla mít
opět 5 ročníků v pěti třídách, bere rychle za své. Zřizovatel nebude schopen v
plné míře uhradit náklady spojené s takto organizovanou výukou. Z dlouhodobého
hlediska hrozí i zánik škol, jako je ta naše.
Je také v plánu snížit platy nepedagogických pracovníků,
tedy uklízeček, školníků a zaměstnanců školních jídelen. Abyste měli představu
– ve škole jsme všichni placeni podle tabulek nařízení vlády o platových
poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Paní uklízečka je podle
katalogu prací zařazena ve druhé platové třídě. Před důchodem si paní uklízečka
vydělá osmnáct tisíc hrubého, pokud má celý pracovní úvazek (a u nás má většina
správních zaměstnanců úvazek zkrácený). A z toho chtějí při dnešních cenách a
inflaci ještě ubírat??? Kdo bude chtít tuto práci dělat, když má zaplatit
energie, nájem či hypotéku, chce uživit rodinu? Podobně je to s výdělkem
školníka. Podobně je to i se zaměstnanci školní jídelny. Copak by škola mohla
fungovat bez těchto lidí? Copak by škola mohla být bez jídelny? Rozpočet se ve
školství snižuje již několikátým rokem. Například na pomůcky a školení máme v
současnosti asi polovinu toho, co jsme dostávali před dvěma lety. Ze stejné
hromádky přitom hradíme i povinné kurzy plavání a dopravu na ně. A to ještě
nevíme, co přijde s platností od roku 2024, více to jistě nebude!
Co dál plánuje ministerstvo? Snížit počet asistentů
pedagoga. Když paní ministryně Valachová zaváděla inkluzi, byli učitelé a
ředitelé proti a uváděli řadu pádných argumentů. Ministerstvo uklidňovalo školy
zřízením řady podpůrných opatření, například pozic asistentů pedagoga či
intervencí (=individuální doučování žáků). Na všechna podpůrná opatření
slibovalo každé škole nárok na finance. Doslova za pochodu jsme nacházeli
cestu, jak se se situací co nejlépe popasovat, přibylo mnoho úředničiny spojené
s vykazováním zmiňovaných podpůrných opatření. Postupně jsme se sžívali s asistenty.
Nyní jsme ve stádiu, kdy jsou pro nás i žáky opravdu velkou oporou… Mohlo by se
zdát, že se situaci podařilo zvládnout. Pro vládu však bylo překvapením, že
toto řešení stojí mnoho peněz a potřebovala ušetřit. Nejprve nám přišel dopis,
že si uvědomují nárůst byrokracie, a proto nám ušetří alespoň vykazování hodin
intervence, peníze na ni prý přihodí do balíčku odměn. Co myslíte, stalo se?
Nestalo. A ministerstvo přišlo s řešením, kdy učitel prostě odučí hodinu
intervence povinně ke svým dvaadvaceti hodinám úvazku. Za nic, samozřejmě. A
nyní jsme v situaci, kdy se má výrazně snížit počet asistentů, jeden má mít na
starost až 6 žáků z různých ročníků. Umíte si představit, jak může taková péče
v praxi vypadat? Rodiče, jejichž dítě péči asistenta potřebuje a využívá, jistě
vidí, že to nemůže být funkční model. Se situací se budou vypořádávat učitelé –
čas, který věnují těmto žákům, jim přitom bude logicky, i při nejlepší snaze,
chybět na práci s ostatními žáky.
Můžeme jen doufat, že informace o možnosti rušení devátých
ročníků, která proběhla před časem v médiích, je jen výstřelem do tmy, které
ministerstvo snad ani nemyslelo vážně.
Když se podívám na to, jakou práci nyní ministerstvo
školství (popř. jeho podřízené instituce) odvádí, ani tady nenacházím nic
pozitivního. Reformu rámcových vzdělávacích programů, která měla platit od roku
2024 a na niž čekáme jako na smilování, abychom konečně mohli vypustit z výuky
věci, které děti nikdy v životě nevyužijí, a místo toho se věnovat tomu, co
potřebovat budou, ministerstvo odsunulo na rok 2027, protože ji nemají
připravenou.
Již dlouhou dobu je po školách požadováno, aby hodnotily
žáky formativně, tedy aby vyhodnocovaly posun každého žáka. Když takovým
způsobem pracujeme a chtěli bychom vydat i tomu odpovídající vysvědčení, které
už bylo úspěšně pilotováno, zjistíme, že ministerstvo nemá a ani příští rok
nebude mít připravenou legislativu. To jsou klacky pod nohy, které brání školám
učit moderněji. Tak kdo je kostnatý? Školy? Ne! Úředníci.
Rozumím tomu, že neprožíváme ekonomicky ani společensky
jednoduché období. Cesta ven z krize by ale podle mého názoru měla směřovat
přes kvalitní školství. Toho nedocílíme cestou všemožných často nekoncepčních
škrtů. Přiznám se, že je mi z toho úzko. Léta budujeme školu, která se snaží
dát žákům maximum, co nejlépe je připravit a tohle jsou kroky, které kvalitu
jednoznačně výrazně zhorší. Nebojím se říci, že mám pocit, že vláda cíleně
provádí destrukci našeho školství, rozhodně pro ni není prioritou, jak hlásala
před volbami. V porovnání s ostatními státy se tak bude úroveň vzdělanosti u
nás více a více propadat.
Přemýšlím, jak tuto destrukci zastavit, dokud je čas, co
můžeme ze své pozice udělat.
Na 27. listopad avizovaly školské odbory možnou stávku.
Nikdy jsem nebyl zastáncem této cesty, ale tentokrát mne nenapadá, jak jinak
dát vládě jasně najevo, že tudy cesta nevede.
Vážení rodiče, vím, že vám zavřenou školou zkomplikujeme
situaci, ale věřím, že nyní už chápete, proč to musíme udělat. Nebudeme se prát
za sebe, budeme bojovat za možnost kvalitního vzdělání pro vaše děti, za to,
aby malá horněmčanská škola mohla i nadále existovat.
Děkuji vám za pochopení.
Za všechny zaměstnance ZŠ Horní Němčí
Mgr. et Mgr. Břetislav
Lebloch, ředitel školy
